Ztrácíš se

Včera v 21:58 | lost poetrist |  Vzkazy pro muže, který se dotkl hvězd
Ztrácíš se
z mých myšlenek
z mých vzpomínek
už nezbývá nic.

Ztrácíš se
jak aprílový sníh
či březové listoví
na podzim.

Ztrácíš se
a já přitom vím
že nic nebylo
tak, jak mělo být.

Ztratil ses
ve svých vodích vírech
a z našich vzdušných zámků
už nezbylo nic.
 

Nad ránem

Včera v 21:53 | lost poetrist |  Tady a teď
Nad ránem
to, když hvězdy ještě hlídaj
každičký náš krok.

Pod listnatým trámem,
se hlavy stromů sklání
nad námi
a tvoří tak pro nás
malý kousek ráje.

Při svítání
to se lesní skřítci koukaj
na prázdná slova slok.

Tiše šumí listoví,
v něm kouzlo skřítky chrání
před námi
a ti zas tvoří o nás
nesmrtelné báje.

10/2017

Utíkáš

10. července 2018 v 7:38 | lost poetrist |  Svobodně roztřesená
Utíkáš.
Z dálky vidím, že máš
tu košili, co jsem měla
tak moc ráda
kdyžs nosil
i jak ležela
volně před postelí.

Utíkáš.
Spěšně míříš
k únikovým východům
hloub do útrob
sám k sobě,
říkáš,
že tu už nikomu nevěříš.

Utíkáš.
Překotným klusem
do cizokrajných krajů,
zemí plných
kouzel
a snů,
do zemí lidí svobodných.

Utíkáš
přede mnou
za přeludem svobody,
ale hlavně utíkáš
sám
a před sebou.
A já na protest neudělám nic.

5/2018
 


Svobodný rozptyl

9. července 2018 v 20:37 | lost poetrist |  Svobodně roztřesená
Opakování je matkou moudrosti.
Opakováním slov však slova svůj význam ztrácí.
Na letní obloze
vůně šeříku
v trpné poloze
stále věříš
a snažíš se o změnu svou usilovnou prací.
Svobodu, svobodu, svobodu!
Zvoláš, když se vracíš nad ránem z barikád - jak z práce.

Opakování vede k moudrosti.
Opakováním se význam slov ztrácí - bez bolesti.
Červánky nebeské
vůně zralých třešní
na otománku
leží
dvoumetrová Guernika nad pelestí.
Svoboda, svoboda, svoboda!
Vzdechnu, jen co dopeče se borůvkový koláč.

Opakování moudrost značí.
Opakováním získávají slova jiný nádech.
Do tíživého bezvětří
vůně tymiánu
majestátně
stojí státník s lidma v zádech.
Svobodně, svbodně, svobodně!
Usmívá se stárnoucí kapacita z volebního bilboardu.

Opakování je prý matkou moudrosti.
Opakováním slov však slova svůj původní význam ztácí.
Vlahý vánek
vůně pečené kachny
na barové židličce
vysedáváš po večerech.
Bojíš se vzpomínek a toho, že se vrací.
Svobodný, svobodný, svobodný.
Šeptáš, když se marně snažíš nacpat klíč do zámku u dveří.

Do dveří našeho vzdušeného zámku ze svobody.
7/2018

Za mlhou

26. června 2018 v 19:38 | lost poetrist |  Vzkazy pro muže, který se dotkl hvězd
Stojíš za mlhou,
za mlhou hustou tak,
že ji žádné světlo neprozáří.

Vidím Tě za mlhou,
za mlhou liduprázdnou.
Stojíš tam beze smyslu
a slova tiše váznou.

Cítím Tě za mlhou,
za mlhou z bílé pěny,
jež stvořena je
z žalu jedné ženy.

Stojíš za clonou,
záclonou z kapek vody,
za tesklivým vodopádem.

Vidím Tě za clonou,
záclonou z děšťových plodů,
jež čerstvou jsou úrodou
již dávno mrtvých bohů.

Cítím Tě za clonou,
záclonou z mých víček.
To Tvé slzy kanou
z mých líček.

2/2018

Samota

8. června 2018 v 20:05 | lost poetrist
Samota, to spásné místo,
kde duše může řvát,
tím unavit se
a klesnout
k temnotám.

Samota, to krásné místo,
kde duše může spát,
tím zesílit
a povstat
k výšinám.

Samota, tak temné místo!
Kde nikdy nevíš
předem
zda padneš,
či povstaneš.

Protože žal se zde mění
v prostoduché osamění.


3/2018

Ještě jedno obětí

8. června 2018 v 18:08 | lost poetrist |  Vzkazy pro muže, který se dotkl hvězd
Jen ještě jedno obětí
v tomhle bezútěšným světě!
Však uběhlo už století,
cos nás shrnul v jedný větě.

Krátký stisk v Tvé náruči
a zvuk Tvého srdce-
-buší.
Vím, že ses za mě zaručil
svou ztrouchnivělou duší.

Jen ještě jedno obětí,
jen ještě jeden letmý stisk,
o víc netroufám si říct.

... ve víc netroufám si doufat.


10/2017

Má vina

4. června 2018 v 22:05 | lost poetrist |  Cesty do minulosti
Uprostřed ničeho
v minovém poli
sedím a hledím
na svoji roli
dle maestra Nietzscheho.

Sedím a mina
sedí vedle
zprava i zleva
i vedle jedle.
Též
moje vina
tu je.

Ve středu vesmíru
v černé díře
nevěřím víře,
že umřem ve smíru.
Mina
má vina
a já...

Ticho

29. května 2018 v 23:00 | lost poetrist
V barvách ticha,
v temné noci
myšlenka
a bez pomoci,
já, utápím se ve svém žalu.

V temném tichu,
v černé moci
drží mne
tu
genius loci.

V mrtvém tichu
živý pocit,
jež třpytí se
a jeho soci
čekají až tomu málu
jiskra vyhasne.


12/2017

Vůně barevnýho listí

18. května 2018 v 6:50 | lost poetrist |  Vzkazy pro muže, který se dotkl hvězd
Vůně barevnýho listí
je jako ty
krásně hořkosladká
náruč, jež mě jistí.

Lehkost mlžné noci
je jako ty
tak klidná, ale vratká
vůle vyšší moci.

Jsi jako podzimního listí vůně,
jež rozkvete
a hyne Matce Zemi v lůně.


říjen 2017

Kam dál