Červen 2018

Za mlhou

26. června 2018 v 19:38 | lost poetrist |  Vzkazy pro muže, který se dotkl hvězd
Stojíš za mlhou,
za mlhou hustou tak,
že ji žádné světlo neprozáří.

Vidím Tě za mlhou,
za mlhou liduprázdnou.
Stojíš tam beze smyslu
a slova tiše váznou.

Cítím Tě za mlhou,
za mlhou z bílé pěny,
jež stvořena je
z žalu jedné ženy.

Stojíš za clonou,
záclonou z kapek vody,
za tesklivým vodopádem.

Vidím Tě za clonou,
záclonou z děšťových plodů,
jež čerstvou jsou úrodou
již dávno mrtvých bohů.

Cítím Tě za clonou,
záclonou z mých víček.
To Tvé slzy kanou
z mých líček.

2/2018

Samota

8. června 2018 v 20:05 | lost poetrist
Samota, to spásné místo,
kde duše může řvát,
tím unavit se
a klesnout
k temnotám.

Samota, to krásné místo,
kde duše může spát,
tím zesílit
a povstat
k výšinám.

Samota, tak temné místo!
Kde nikdy nevíš
předem
zda padneš,
či povstaneš.

Protože žal se zde mění
v prostoduché osamění.


3/2018

Ještě jedno obětí

8. června 2018 v 18:08 | lost poetrist |  Vzkazy pro muže, který se dotkl hvězd
Jen ještě jedno obětí
v tomhle bezútěšným světě!
Však uběhlo už století,
cos nás shrnul v jedný větě.

Krátký stisk v Tvé náruči
a zvuk Tvého srdce-
-buší.
Vím, že ses za mě zaručil
svou ztrouchnivělou duší.

Jen ještě jedno obětí,
jen ještě jeden letmý stisk,
o víc netroufám si říct.

... ve víc netroufám si doufat.


10/2017

Má vina

4. června 2018 v 22:05 | lost poetrist |  Cesty do minulosti
Uprostřed ničeho
v minovém poli
sedím a hledím
na svoji roli
dle maestra Nietzscheho.

Sedím a mina
sedí vedle
zprava i zleva
i vedle jedle.
Též
moje vina
tu je.

Ve středu vesmíru
v černé díře
nevěřím víře,
že umřem ve smíru.
Mina
má vina
a já...